Březen 2011

Možná trochu smutku ?

23. března 2011 v 20:38 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Nevím proč, ale najednou to na mě padlo. Hned po tom, co jsem se dokoukala na Love and other drugs..je to skvělý film určitě se na něj podívejte, neměl chybu. Je to o jednou chlápkovi, který je mimochodem moc pěkný a zamiluje se do jedné slečny, která má ale Parkinsonovu chorobu. Strašně se do ní zamiluje asi už jen kvůli tomu, že ho odmítá. Ví co obnáší její choroba a jak se to bude stupňovat postupem času a nechce mu zkazit život. On tedy odejde, ale ptž ona byla na sezení těch lidiček s touto poruchou, tak on tam potká jednoho pána, který mu řekne, ať ji opustí, ptž jeho žena má tu nemoc taky a řekl, že je ve 4.stadiu a tahle slečna teprve v 1. Ale důležité je, že ten pán zmínil i to, že z jeho ženy zmizelo úplně všechno, co na ní miloval. Úsměv, myšlení...atd... Je to hrozný. Kolik lidí si tím musí přijít. První stadium je už tak dost hrozné. Třes rukou a postupná ztráta koordinace pohybu.
Nemohu o tom ani psát. Je to pro mě docela srdcovka a to jsem to jen viděla ve filmu.
Bože jak rychle to utíká ten čas. Nikdy jsem to takhle nepostřehla až teď, když mě čekají všechny ty zkoušky života a pak další a další a další. Je to šílené a přesto se necítím být napjatá. Někdy si říkám jestli to není zbytečné, všechna ta honba za úspěchem a dosažení svých cílů. Stejně to děláme jen proto, abychom jednou zase umřeli. Tak na co to je?
Vím, že je to zbytečné se takhle hloupě ptát, ale tak se zamyslete...co vy na to?

To už je tu zase nějaká změna?

18. března 2011 v 21:40 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Nechápu to. Jde to všechno tak rychle dopředu nebo jen nestíhám psát nové články?
Pro shrnutí tohoto týdne bych asi zhledala nejlepším slovem UNAVENOST. Dnes na mě opravdu vpadla. Dokonce při psaní písemky z češtiny se mi totálně pomotala jména, tudíž to vidím, když nejlíp, tak na čtyři. Náladu mi ale zvedla ruština. Byla jsem na ní po čtvrté a je to vážně fascinující jazyk. Možná se vám to může zdát ujeté a nevím co ještě, ale baví mě to. Je to další cizí jazyk a připadám si tak trochu schopnější zase v něčem. Hrozně mě potěšilo, když mi dnes táta řekl, že na to mám opravdu talent. Zamyslela jsem se nad tím...na co mám vlastně talent? Bavit se s lidma, smát se kde čemu, jazyky, paměť....ale to má kde kdo...vlastně mi přijde, že každá osobnost už není jen tak individuální. Pořád se tu přece tvoří skupiny jakože tento je introvert někdo zase extrovert...někdo blonďák jiný černovlasý...atd atd. Je toho tolik, že se mi opravdu zde, že najít svou skutečnou identitu je velmi nelehký úkol. Psát na blog - jak mě to dřív bavilo, a stále baví, ale není čas. Pořád nějaké učení nebo něco jiného. Opravdu zábava.
Chápu, potřebujeme se někam dostat a pak už to bude jen stereotyp a rutina a nevím co ještě, ale tohle všechno už bude za náma. Ani nevíte jak mě pomyšlení na prázdniny táhne dopředu. Do reality mě však vrátí shruba 6 týdnů do maturity. Mám pocit, že bych měla ještě víc máknout. Takže se na to jdu vrhnout a udělám si možná ještě nějaký test...a nebo né už teď večer, ptž jsem omámená trochou alkoholu a kdoví, co bych ještě napsala za odpovědi. Abych vysvětlila ten alkohol..otec má dnes 46. narozeniny. Je to zvláštní pozorovat jak se člověk vyvíjí a stárne a je to vlastně šílený, ptž i nám bude za ten rok už 20 ....bóžíčku.
No lepší je nad tím asi nepřemýšlet. Musela jsem se dnes ale zamyslet. Četla jsem si Jihlavské listy a byl tam rozhovor s nějakými čerstvími bakaláři, kterých se ptali, co budou dělat dále. Odpovídala tam i jedna šestadvacetiletá slečna a řekla: "No má študijní léta už zkončila". No tak toto mě opravdu dostalo. Je to pravda...ale když si to tak vezmete...měla jenom bakaláře. A co magisr? Nebo snad doktorát?...Těžko říct...nechci to pitvat, ptž každý má na toto jiný názor.
Takže se jdu asi zahrabat do pelechu s telefonem a Lidskou komedií od Saroyana a půjdu spát.