Červenec 2011

Dost smutnění...teď už znám tajemství života :)

29. července 2011 v 19:36 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Jsem opravdu vděčná za vše, co mám. A především svým rodičům za to, že mi dali život a já ho teď mohu žít tak, jak bych si jen přála. Samozřejmě nejde vše naprosto dokonale, ale já jsem ráda za to, že si to můžu udělat tak, jak chci. Ano, přesně tak jak říkám. Záleží jen na mě...a především na mých myšlenkách...když budu šťastná a budu myslet na dobré věci a na to, co bych si opravdu přála...tak ten můj vesmír to přitáhne. Ano. Zdá se to šílené a možná i trochu je...ale vychází to...a proto tomu věřím..a jsem spokojená. Buďtě i vy!
Ale musíte něco vědět...Buďte vždy vděčni a především...musíte to cítit...že to tak opravdu je...Není to rutina - JE TO TAK!!!!!

Moje filozofie života. I když ji objevili už dávno jiní lidé a známnější lidé..já se ji držím též! A jsem happy :)

Během posledních dnů se věnuji především angličtině, jelikož mě čekají ještě přijímačky z aj. A tak se snažím nezahálet a všechno si to projet. Tak na mě potom myslete ..(3.8.) a taky bych si měla začít hledat brigádu na září...asi ještě tady někde v našem okolí...a pak už také v Praze, ale to ještě podle toho, jak to všechno bude..:)
Těším se...na to všechno, co mě čeká...věřím, že to bude dobré.

Tak se zatím mějte jak chcete...:)

Že by se zas opakovala historie?

21. července 2011 v 15:25 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Krásné propršené ráno, poledne a jak to tak vypadá, tak zřejmě i večer.
Probudit se do takového dne je pro mě hračka, až na to, že vlastně není co dělat. Venku jsme mohli dělat o dřevě, ale prší. Tak aspoň uděláme ještě meruňkovej jam a bude.
Je to jako kdyby někdo plakal - ten déšť. Kdopak to asi bude? My ani nemyslíme na těch několik miliónů lidí, kteří dělaj všechno možné...a někdo z nich právě teď třeba brečí, někdo se směje, někdo umírá, někdo se narodil...a někdo trpí a nebo se miluje. Je takových možností a my na ně nemyslíme...každý myslí jen na sebe nebo na své blízké, ale nikdo nemyslí na ostatní. I když jsou různé charity atd ...nevěřím, že ti, co tam přispívají...a tím myslím opředevším celebrity, že to dělají pro ty děti, ale spíš proto, aby se o nich mluvilo a mluvilo...a všude se říkalo, že ten a ten, co nedělá..atd
NUUUUUUUUUUUDAAAAAAAAAA
Chtělo by to něco nového. Možná právě ta škola bude něco nového, něco, na co budeme dlouho vzpomínat. Nové zkušenosti, lásky, přátelství, smích, pláč, radost, smutek....bude to něco velkého, nového..něco, z čeho máme všichni strach. Ale zároveň se těšíme.
Nebaví mě dvakrát vcházet do stejné řeky, ale klidně do ní stoupnu několikrát, když to bude pro přítele...a kamaráda, pro toho, kdo si to opravdu zaslouží a koho mám ráda. Proto se to všechno opakuje..a nás to unavuje. On trpí, já taky, ale jinak..pro něj to bylo vždycky těžší, ale já se ho prostě nechci vzdát. Je to přítel, blízký člověk, kterého jen tak nenajdeš...dřív, když mi bylo všechno tak nějak vzdálené tu byl alespoň on. Ten, který si mě vyslechl a poslouchal naprosto vše, co jsem mu vykládala, aniž bych si všimla, že se tak do mě zamilovává. Postupem...s každým dnem víc a víc....nevšímala jsem si toho, protože mi bylo dobře, když jsem se mohla vypovídat a nikdo mi za ty mé kecy nevynadal. On poslouchala možná i radil...ale já ho zraňovala.....a přiznávám si to až teď. Vlastně ne...ne až teď, už předtím, když se se mnou přestal bavit. Přislo mi to, jako kdyby mi někdo vzal kousek mě. Ten kluk věděl všechno...úplně všechno. Mohl jít a říct to kdekoliv, ale on byl PŘÍTEL....nikdy by to neřekl..ani kdyby ho mučili. jsem tak ráda, že jsem ho mohla potkak a chvíli ho ve svém životě mít. A teď? Opět jsem ho ztratila? Nebo ne? Stále čekám, jestli se rozhodne vážně jít se slovy "..pamatuj na mě v tom dobrém.." a nebo jestli zůstane a řekne "...u knihovny v 9 a pro tebe v 9.05" .. :D
Nikdy na tohle nezapomenu. Víte, nějaké věci můžete prožít jen s nějakými lidmi. Všichni se na všechno nehodí...a samozřejmě...ne všichni jsou nejlepší přátelé.

Teď čtu další knihu od W. Saroyana, jmenuje se náhodná setkání. Je to opravdu zvláštní kniha a chvíli mi to trvalo, než jsem se v ní vyznala, ale dokázala jsem to. Pochopila jsem, o co mu šlo, když to psal...

..." Nejspíš je mi líto lidí, s kterými jsem se setkal, ale už si je nepamatuju, protože když si lidi nepamatujeme, tak neexistují, a jestliže někdo, s kým jsem se setkal, neexistuje, je to krutá ztráta - tedy pro mne, bez ohledu na to, co to znamená pro ně.
Náhodné seznámení, jestliže proběhne dobře, může utkvívat v paměti jako líbezný akord, kdežto přátelství, či dokonce přátelství, které se zvrhne, dá-li se to tak říci, v nepřátelství, je jako celá symfonie, i když je to hudba často nepříjemná, přerývaná, hlučná a vůbec těžko poslouchatelná." ...
Chtěl si mi dát lekci? Když lekci, o čem chceš poučit?