Leden 2012

Jsem zmatená ... a fakt už nevím, jak dál...

29. ledna 2012 v 20:44 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Za poslední dny mi je vážně divně a problém je ten, že furt nemůžu vyřešit to, co mě tíží. Není to žádný velký, ale nechci říct, že ani malý problém. Týká se to mě, mé hlavy, šílených myšlenek a všeho kolem...kolikrát si říkám, že asi opravdu moc nad věcmi přemýšlím. Ale k věci: nemůžu se nějak sžít s lidmi v mé třídě...pár jich je fajn, ale popravdě nevím jak se k nim mám chovat. O jedné jsem zjistila, že byla na gymplu největší šikanatérka, ostatní mi přijdou, že žijí v nějakém svém světě a pustí tam jen ty, kteří nějak vypadají a nevím co všechno. Je jich tam jen pár, kteří se mi zdají normální a prostě neberou tu školu tak lehko. Bohužel nemám v té třídě dobrý pocit, i když to teď vypadá, že je to lepší pořád se jich nějak straním. Zřejmě je to i tím, že hodně času trávím s Eliškou, které je opravdu na mé vlně, bohužel je však v druhé skupině a to je na dvě věci. Náhle se ale objevila jedna možnost, a to ta, že by se dalo přestoupit do druhé skupiny. Jedna slečna z jejich skupiny chce jít do naší, protože tam má kamarádku a já bych udělala totéž, tudíž si myslím, že by to bylo fajn a nebyl by nějaký velký problém se jen tak prohodit. No uvidíme, jak to půjde, jestli se to bude dát nějak prohodit.
Tohle je to, co mi běhá pořád hlavou. Na druhou stranu se zase zpětně dívám na to, kdybych odešla z té mé skupiny, tak jak by to ti lidé brali. Spoustě z nich by to bylo zřejmě jedno, ale myslím, že nějací "zlý" jazykové by se toho chytly. No myslím si, že tohle bych neměla řešit. Vždycky si má člověk přece jít za tím, co chce a neřešit, jak se na to lidé dívají...tak proč to pořád v té své hlavě řeším. Nevím.
Taky se pořád bojím nějakého postupu. Jo, chci to k sakru někam dotáhnout, chci se mít dobře tak, jako se mám teď, díky svým rodičům a vím, že to není zadarmo. Proto bych se neměla bát, protože jinak mě můj strach může lehce vyřadit ze hry a bohužel je tu dost opstatních, kteří čekají na jakousy příležitost, která je vždycky dobrá a když si jí nevezmeš ty, tak si jí rád vezme někdo jiný. Ale pak se chovám jako kariérista - ano, asi jím opravdu jsem. nedokážu ve svých skoro 20ti letech zapasovat děti do svého života, nevím, kdy by bylo nejlepší si je pořídit, protože pak bych mohla o nějakou tu práci přijít a nebo naopak, kdyby mi v té práci vyhověli a pak bych se mohla vrátit, tak zas děti budou vyrůstat a já s nimi skoro nebudu. Tak co si má člověk k sakru vybrat. Chci si žít dobře, ale to bez pořádné práce nejde a smysluplný život zase nejde bez manžela a dětí. Tak teď už vážně nevím, když to stejně na konci všechno bude jedno.

jsem happy a to je důležité!! :)

21. ledna 2012 v 22:34 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
I když si člověk občas říká, že by to mohlo být horší nebo naopak lepší...myslím si, že záleží jen na nás. Jestli budeme spokojeni se svou výhrou, známkou či cokoliv jiného. Jsem dnes nějaká optimistická a to v úterý píšu dějepis mojipředposlední zkoušku a koukám se na to tak nějak ledaby/ile :D
No každopádně jsem ráda, že jsem se dneska mohla koukat na doubrou pohádku Kocour v botách s Lukášem a bylo to fajn. Baví mě se s ním vždycky smát a dělat kraviny. Jako nacvičovat jak by TO všelijak šlo :D no prostě paráda..tohle bych asi stejně s nikým jiným nemohla. Už jsme spolu skoro dva roky a to už se přece jen známe víc než lidi po měsíci :). Jsou chvíle, kdy bych vraždila nebo jsem dokonce na pokraji své trpělivosti, ale vždycky se to tak nějak vyrovná. Jsem někdy hnusná, ale opravdu hnusná...a pak toho lituji a strašně se chci omluvit, ale nevím jak. Chápete - když někoho opravdu seřvete a nebo řeknete něco dosti hnusného a pak najednou přepnete na druhou stranu a najednou se chcete zase přátelit. Tohle je pro mě strašně těžký a jediný, co mi pomůže je pláč. Bez něj ta omluva prostě nikdy není. Vím, že se to může zdát jako vydírání - slzami, ale já to jinak neumim. Asi mě vždycky přeplní ty emoce, že to jinak ven nejde. Každopádně jsem spokojená a to je hlavní. Po těch prvních zkouškách jsem si vážně potřebovala odpočinout a teď mám opět sílu na boj s ekonomií a dějákem, ale mám dobrého spoluhráče -Ell. :D No prostě, kdo nezná nepochopí.

Taky jsem vám chtěla říct, že čtu Alefa od Paulo Coelha a je to bezva. Doporučuji tu knihu lidem, kteří rádi nad věcmi přemýšlí, ale ne jen tak, prostě opravdu do hloubky. Vím, pro někoho to může být ztráta času, ale pro mě, jakožto Přemejšlivce je to paráda. Takže pokud jste z mého okolí klidně zapůjčím až dočtu :D.
A abych nezapomněla - byla jsem v kině na Muži, kteří nenávidí ženy....a jako nemám slov, to je taková realita, že se to nedá ani popsat. Koukněte na to!!!

Tak a teď jdu spát, protože budu beztak muset zítra ráno letět pro chleba do obchodu :D Dobrou.

S.

1. ledna 2012 v 14:17 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Takhle jsem si to nepředstavovala, ale jak vlastně? Ani sama nevím...jen tohle jsem prostě opravdu nečekala, pohádat se a to ještě s někým, kdo je omámen alkoholem, tak jak se to jen krucinál mohlo stát. Akorát jsme kazili náladu těm ostatním, al eo to nejde...vím, že se bavili dobře a tak to má být.
Vždycky když někdo pořádá nějakou oslavu, tak musí počítat s tím, že se něco zvrtne. Někdo něco polije, vysype atd. Akorát pak jediný, kdo za to bude moct, je majitel ...takže paráda. Asi to nikdy člověk neuhlídá, ale sakra nejsem žádnej boháč na to, abych si mohla po každý akci kupovat novou sedačku nebo ubrus. Fajn, někdy se to stává, ale proč to je vlastně vždycky u nás? Proč to nebylo i u lidí, se kterýma vlastně celou dobu pijeme. Vždycky se to pořádá jen na Terase nebo u nás nebo u Šárky. Teď se mi to zdá nějaký divný..kde je problém??
Nicméně...doufám, že jak na novej rok, tak po celej rok...je jen další hloupý pořekadlo, kterým se lidi utěšují..když budou happy zůstane jim to celý rok... Heh...
Nemám vůbec na ic náladu.
Včera jsme byli na prkně a stálo to za prd..ten sníh,. miliony lidí a prostě jediný, co mě uspokojilo, byl hot fruit :D...komedie co? Jet na kopec, když je obleva, kusy trávy koukaj z pod sněhu a lidi si tam klidně jezdí dál. Je vidět, že asi nic lepšího nepoznali. Nebyli na horách, nebo nejezdili na pořádným sněhu, že jim tohle stačí. Můj otec by na H. nejel už nikdy...:D ale chápu ho. Jde mi jen o to - zajezdit si. Nemůžu si přece jen tak vzít auto a odfrčet si to do Rakouska na tu chvilku, abych si třikrát sjela 10km sjezdovku a valila zase dom. Nejsem zas tak za vodou :D
No každopadně....každej to má srovnaný jinak. Jiný priority, jiný cílé, jiný známí, jiný představy a názory. Ale jde aspoň o to..aby každej měl TOLERANCI...a snažil se pochopit názor druhýho...teda pokud s ním chce vycházet, protože jinak to prostě nejde.
No nic...Doufám, že jste si ten včerejšek užili...a neležíte v poseli s nehoráznou kocovinou a pocitem, že nemůžete nic pozřít.
Báj