Červenec 2015

A stalo se to zas....

8. července 2015 v 16:33 | (NE) D O K O N A L Á |  >> zápisníQ
Zase jsem tomu propadla...a naprosto zbytečně. Je konec?!

Možná ano, možná ne. Nebo si to jen nechci připustit? Možné to je. Co si budeme povídat - stále i ve svých 23 letech jsem naivní. Někdo by si řekl, že to je fajn...protože človk musí být trochu naivní, aby měl svoje sny, které možná nejsou reálné, ale když něčemu věříme, tak je to pro nás víc schůdné.
Máme nějaký plán. Třeba kam to chceme dotáhnout. Můj plán byl dodělat vysokou a taky pořád je. Ale teď? Poslední rok a já se budu muset rozhodnout. Nemám ho...nemám ho a teď nevím jestli je to lepší nebo horší.


Všichni kolem ho mají. Nikdy jsem ten pocit nezažila (teda zažila, ale jen na chvíli). Vždykcy jsem ho měla - nejbližšího člověka. A teď? Vzdaluje se...

Můžu si za to sama. Ale teď jsem to konečně pochopila. Pochopila jsem, jak je těžké být bez něj. Najednou je tu taková samota.
Možná to bude zase znít naivně, ale pomohl mi teď momentálně můj oblíbený Harvey Specter. Když ztratíš to, co by tě nikdy nenapadlo, že jednou ztratíš...tak se z toho nesmíš zhroutit. Nesmí tě to pohltit. Musíš jít dál. A proto, těhlech hroutících se dnů už je dost. Už je nechci zažívat. Obracím ten list a začnu ho mít znovu. PLÁN.

Díky Harvey!